Jana Fesslova zdolala Kchardung La

Dnes je 6. srpna a po narocne ceste mame prvni den odpocinku. Po priletu do Dilli nas cekal ranni presun na Main Bazaar do centra stareho mesta - obrovske vedro, lide spici na ulicich, vsude kravy a rikse. Vecer odjizdime nocnim vlakem do Kalky, kde jsme si rano prevzali motocykly Royal Enfield a kde na nas cekala krome dvou mechaniku take zbrusu nova sajdkara Rocket. Vydavame se spolecne s dalsimi 9 motorkari a pruvodcem Ladou z CK Rajbas vstric novym dobrodruzstvim. Sedim v sajdkare poprve, a tak jsem krapet nejista, ale Radek se projevuje jako sikovny a zkuseny ridic a cesta zacina pekne ubihat. Nekdo by si mohl myslet, ze sedet v sajde neni zadna drina. Omyl, v Indii je opak pravdou. Zatacka strida zatacku jedna za druhou a ja se snazim pomahat vyvazovanim vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, vlevo ... a tak porad dokola, cele minuty, hodiny a dny.

Do Tatapani, kde je prvni nocleh, prijizdime pres mesto Shimla - vystavni lazenske mesto, ktere nejvice rozkvetlo za spravy Anglicanu, kteri mistni klima vyuzivali k uteku z vedra rovin kolem Dilli. Radek po veceri usina v sede, jizda narocnym terenem vycerpava, sajda neni idealne vyladena a tahne doleva.

Rano oblekame nepromoky, subtropicky dest busi do vseho okolo, pripadame si jak ve filmech z Vietnamu v obdobi destu. I tady je monzumove obdobi a nasi jedinou zachranou jsou blizke Himalaje, ktere veskery dest spolehlive zastavi. I tak musime absolvovat v bahne prvnich 70 km, cesta vede nad vysokymi utesy reky Satluj a po poruse tlumice sajda jede naklonena a tahne doleva do reky neskutecnou silou. Na nejblizsi zastavce po nekolika desitkach kilometru opravujeme sajdu a Petr a Milan ze Vsetina pomahaji pri nastaveni tlumice natvrdo.

I tak se ptame mechaniku na nahradni tlumic, protoze tusime, ze tenhle brzy odejde, ale dostane se nam odpovedi, kterou jsme pak slyseli pomerne casto - nahradni dil neni a nebude. Petra napada udelat provizorni spojeni natvrdo z kusu jeklu, a Radek dohaduje v Excelent Auto Service svareni jeklu z kusem trubek, coz ma poslouzit v pripade prasknuti tlumice. Mechanici moc nevedi, co vlastne chceme, ale kdyz je vse vyrobeno, ukazujeme jim nahradni dil, ktery si povezeme pro pripad nouze.

Cesta pokracuje pres Jeori nadhernou scenerii reky Satluj do Sarahanu - sidla bhusarskych radzu. S cim bojujeme od zacatku jsou tvrde postele. Veci moc nevysychaj, a tak jdeme spat pomerne brzy. Motorka se sajdkarou vzbuzuje rozruch vsude kam prijedeme - Indove to moc neznaji, a tak se v mnoha ocich zraci uzas a touha svezt se s tou neznamou veci.

Dalsi den vyrazime ze Sarahanu do Sangly. Cesta vede porad nad srazy reky Satluj - Indove zde buduji velke prehrady, a tak jedeme desitky kilometru pres rozsahle staveniste. Uz i na mne dopada unava a zacinam si pomalu zvykat na pohledy dolu do udoli.

Ze Sangly do Naka nas cestou potkaly 4 zavaly, kdy tri jsme projeli s malym cekanim, ale u ctvrteho jsme se zasekli. Pomohli nam kluci, cesta je prasna a mame prach snad uplne vsude. Vesnicka Nako lezi ve vysce 3800 metru, kam sajda pomalu, ale bez problemu vystoupala, a tady zaciname mit prvni zdravotni obtize.

Vecere je v tibetskem stanu a ja poprve lezu po kamenitych schodech a druhou cast lezu na vozik a kluci mi pomahaji. Tento den byl hodne nebezpecny. Jirka navic zapomnel, ze se jezdi vlevo, a srazil se s nakladakem. Nastesti prezil jen s narazeninou. Rano jsme vyjeli vstric mistu nejvetsich zavalu, kde stale panovala obava, ze se budeme muset vracet zpet na silnici do Manali. Projizdime take prvnimi ledovcovymi brody, hned prvni je hodne hluboky. Sajdkara projela bez obtizi, stejne tak vetsina motorek. Dokonce i zavalove misto je opravene a v pohode - hura, jedeme dal podle puvodniho planu.

Cesta do Tabo je nadherna, sajda drzi a v pohode dojizdime. Jen uz poradne pocituji cim dal vetsi unavu a ruzne male bolistky. V Tabo opet spime v klastere. Uzasna atmosfera. Kupujeme prvni suvenyry. Cestou do Tabo nas odchytl mistni fotograf, ktery si nas fotil do mistniho platku. Sajda stale vsude budi rozruch. Cestou jsem mela trable s dychanim, a kdyz jsem si chtela fouknout, tak mi vypadla foukacka. Nicmene mechanici Vinod a Sonu to videli a foukacku mi privezli.

Dalsi etapa nas cekala z Tabo pres klaster KI GOMPA do druhe nejvyse polozene vesnice Kibber - 4060 m n. m. -, kde bychom meli spat. Vzhledem k tomu, ze nekolik ucastniku vypravy trpi strevnimi potizemi, se vracime zpet do Kazy, kde budeme spat. Cestou dolu z Kibberu jsem si vsimla, ze praskla spojna trubka mezi sajdou a motorkou, a tak se vracime dolu hodne pomalu. Mechanici zajisti svareni, ale i tak druhy den sedam do sajdy s jistou
neduverou. Vyrazime smer Chantru a ceka nas narocny prejezd Kunzum La. Jeste pred prusmykem nas definitivne opousti tlumic a pero leti kamsi do neznama. Nasazujeme svareny jekl misto tlumice a jedeme dal. Vitezoslavne jsme vyjeli na Kunzum pass - 4551 m, a jsme stastni, ze jsme to dokazali. Na vrcholku jsou klasicke corteny pro kolemjdouci - vsude vlaji tibetske praporky, jsou zde mlynky i modlitebni monumenty. Cesta je hodne kamenita, jedeme chvilemi po skalnatem neupravovanem povrchu, sajda, Radek i ja dostavame poradne zabrat.

Cestou dolu z prusmyku nam pada tlumivka vyfuku a mame prazdne zadni kolo u motorky. Krome hlidani svarovane soucasti dalsi komplikace se sajdou... po drobnych opravach uz mechanici nemeli zadnou nahradni dusi, a tak prisla ke slovu sada na lepeni znacky OTTO BOCK, kterou si vozim sebou na kola od voziku. Dnes jsme poprve spali na divoko ve volne prirode v improvizovane garazi u mostu - dokonce mela i stahovaci roletu...

Dalsi nadherny den a jizda v horach pri prejezdu do Chantru probehla ve znameni brodu - projeli jsme cestou asi 17 z toho 9 velkych, krome jednoho, ktery byl do tahleho kopce - asi 20 metru, jsme projeli vsechny v pohode. I tam, kde jsme uvizli, byl nablizku Petr ze Vsetina, ktery tak miluje brodeni, ze tam nevahal hned skocit... tahle noc je jeste vice romanticka - spime v obrovskem kulatem stanu, ktery slouzi i jako hospoda a misto na pokec. Ja se nicmene v noci budim s obrovskou bolesti hlavy, Rada trpi strevnimi potizemi. Po 165 kilometrech narocne jizdy v terenu hranicicim s enduroparkem nas ceka kralovska etapa do Lehu.

Ta meri celkem 250 km, prekonavame 2 sedla - ve vysce 5060 a 5390 m n. m. - tesne pred vrcholem Taglangla povoluje svar, a Radek mi zarizuje odvoz nakladakem Tata (Tatra, nebo mistni specialita? otazka AT) a po 50 km presedam do jeepu mistnich motorkaru, kteri mne vezou v kolone motorek az do hotelu. Radek opravuje sajdu v Lehu, ja jsem v hotelu ve 4 odpoledne, sajda dorazila k 7 vecer. Jsme ubytovani v hotelu Khayul. Dnes odpocivame a zitra vyrazime na nejvyssi silnici sveta - pokorit prusmyk Kchardung La ve vysce 5680 m n. m. Pak nas ceka navsteva tibetskych klasteru, cesta do Srinagaru a Jammu nebezpecnym Kasmirem, dojezd do Jammu a vlakem do Dilli. Prijezd do CR je naplanovan na 16. 8. letadlem Turkish Airlines.

 

P. S.: Jana Fesslová dosáhla 6. 8. v 11:31 vrcholu Kchardung La, kde vzbudila jako první vozíčkářka na světě velké pozdvižení. Čekalo ji focení s dalšími turisty i vysokým místním politikem.